Jen mě nelituj

Jarek Nohavica

1:JEmen mě nelituj, nAmeklepej nD7a mé dveře
s chrGyzantémou v dlH7ani,
hrAma na lD7itování kGončí v prvním tahu,
neplivej lHmásku na podlAmahu,
nestůj mi Du bytu, jen mě nelitEmuj.
TAma slova jsD7ou jen guláš dvGakrát přihřívD/F#aný,
Ama to mě nD7ezachrání, a tGo mi nepomůže,
a tak nHmesvlíkej mě z kAmůže,
celý zvDědavý, celý zvGědavý,
jak vlD/F#astně vypadEmá takový mAmalý pohřeb,
na který si člD7ověk sám nastřGádá.
R:Jó, kdybych byl vrGabec, sezobal bych zDrní
všem ptEmákům, co v Cokolí jsGou,
srdce měl bych slAmabé a žaloudeček pDlný
a dCuši rozčepýřenGou.
R:Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
od domu k domu do všech světových stran,
a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
a co píše tamten pán.
*:JAmó, kdybych byl, žCil bych si, žil,
a šťGastný bych byl jD/F#ako pytel blech,
ale jAmá jsem, co jsem, a nD7evěřím lítostGem.
2:Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů,
nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
koukni se na racka, jak vzlétl
směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
stojím na prahu a koukám: velká paráda,
z mých dveří vychází pohřeb,
na který jsem si sám nastřádal.
R:Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
a střemhlav padal dolů jako archanděl
a na severní straně nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl.
R:Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
purkmistry a pány ze sna budil bych,
a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
a k ránu bych pak ztich'.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:00:53.271+00:00
Výsledky hledání: